Anglický plnokrevník
- mimořádně prošlechtěné teplokrevné plemeno
- KVH kolísá mezi 150 až 175 cm, hmotnost je 500 - 600 kg
- je předurčen k rychlosti - uplatňuje se v dostizích, ale i ostatních sportovních odvětvích
- temperamentní, inteligentní kůň vhodný pro zkušenější jezdce
Anglický plnokrevník je dostihový kůň par excellence. Je rychlý a lehkonohý a ovlivnil mnoho koňských plemen po celém světě. Fanoušci plnokrevníků mají v jednom jasno: lepší kůň neexistuje! Protože je však anglický plnokrevník relativně choulostivý, senzitivní a často nervózní, neporadí si sn ním každý jezdec.
Záleží na rychlosti
Angličané byli první chovatelé, kteří začali chovat koně, u něhož záleželo v první řadě na rychlosti. Křížili slavné arabské hřebce se svými anglickými klisnami, a tím položili základní kámen chovu těchto nádherných plnokrevníků.
Sport králů
Tradice koňských dostihů sahá v Anglii až do 16. století. Král Jindřich VII. byl první, kdo dovezl vynikající orientální koně ze Španělska a Itálie. Chovatelé je křížili s nejrychlejšími britskými koňmi, především s plemenem galloway a irskými hobby. Rovněž nástupci Jindřicha VII., mnozí z dalších králů, se chovu dostihových koní věnovali s vášnivým zaujetím.
Stále rychleji
Systematický chov plnokrevníka začal v 18. století. V této době se způsob zušlechťování podstatně změnil. Chovatelé zjistili, že místo stále nové arabské krve dosáhnou lepších výsledků křížením nových anglických plnokrevníků navzájem. Časem byli koně stále rychlejší a rychlejší, neboť chovatelé vybírali k dalšímu chovu vždy ta nejlehčí a nejvýkonnější zvířata.
Světový úspěch
Plnokrevníci se postupně začali chovat ve stále větším počtu zemí. Jejich chov zpočátku patřil k zálibám, vyhrazeným pro krále a bohaté šlechtice, časem však koňské dostihy získávaly stále více příznivců i z řad prostého lidu. Dnes je to vlastně celé samostatné odvětví s komplexním sázkovým systémem, které žije z koňských dostihů.
Tři hlavní linie chovu
Za praotce dnešních plnokrevníků se považují tři slavní orientální hřebci - Byerley Turk, Darley Arabian a Godolphin Arabian. Díky jejich vynikajícím a dominantním vlastnostem se podařilo vyšlechtit jednotný plemenný typ dostihového koně.
Osvědčený válečný oř
Byerley Turk, ukořistěný při obléhání Vídně, sloužil v mnoha bitvách a koncem 17. století byl chovným hřebcem v hřebčíně v Durhamu. Je praotcem první chovné linie plnokrevných koní, ze které mimo jiné pochází slavný hřebec Herold, jehož hříbata dosáhla více než tisíce vítězství.
Šlechtický původ
Darley Arabian, který byl se svou výškou v kohoutku 1,52 m větší než ostatní plnokrevníci té doby, kryl na začátku 18. století klisnu Betty Leedes. Její hříbě Flying Childers se stalo prvním "hitem" mezi závodními koňmi a vynikalo svou vyjimečnou pružností a elegancí.
Z linie jeho bratrance pochází slavný hřebec Eclipse, který platil za neporazitelného na dostihové dráze a považuje se za praotce druhé chovné linie.
Chov plnokrevníka ve stále více zemích
Godolphin Arabian, praotec třetí chovné linie, se stal chovným hřebcem roku 1728. Mezi jeho potomky byli - kromě mnoha jiných - slavní hřebci Lath a Cade, kteří oba založili nové chovné linie.
Také v dalších zemích začal chov plnokrevníků, především se to týkalo Francie a USA. Tam byli angličtí koně kříženi s domorodými plemeny. Jejich potomci byli potom přivezeni zpět do Anglie, což znamenalo vývoj četných nových linií.
Plemenné znaky
Anglický plnokreník pochází původně z Britských ostrovů. Tento štíhlý kůň s hedvábnou srstí se nepřizpůsobil drsným klimatickým podmínkám. V žádném přípasdě nesnáší ani přílišnou zimu, ani velká vedra, proto se s úspěchem chová na celém světě hlavně v oblastech mírného pásma.
Zvláštní znaky
Vytvořit jednotný plemenný standard pro plnokrevného koně je velmi obtížné. Jsou velmi ohniví plnokrevní koně, kteří mají suché a šlachovité tělo, jiní jsou naopak od přírody mnohem mírnější a klidnější, ba dokonce skoro flegmatičtí. Všeobecně mají plnokrevníci elastické a půvabné chody, v klusu jim však chybí prostornost. Správně posoudit plnokrevníka však můžeme jedině pod sedlem, a to při cvalu.
Vzhled
Nejtypičtějším rysem plnokrevníka je jeho elegance a štíhlá stavba těla. Charakteristické jsou dlouhé šikmé plece a silná záď. Tento kůň má extrémně dlouhé pánevní a stehenní kosti, což přízniově ovlivňuje jeho značnou prostornost ve cvalu. Má oválný a hluboký hrudník - ideální pro své silné plíce. Kohoutek je výrazný, krk dlouhý a pěkně posazený. Kůže plnokrevníka je velmi jemná a srst, hříva i ocas jsou nádherně hedvábné a lesklé.
Výška v kohoutku
Výška v kohoutku se liší podle linií chovu. Průměr se pohybuje kolem 1,60 m.
Barva
Většinou to jsou hnědíci, v první řadě tmaví hnědáci, ale častí jsou i ryzáci, bělouši a vraníci.
Charakter
"Senzibilní" je rozhodně slovo, které nejlépe vystihuje povahu plnokrevníka. Je to kůň poměrně dost nervózní a dokáže být i hodně náladový. Na své okolí reaguje velmi citlivě. Příliš jednotvárný trénink ho rychle začne nudit. Toto nanejvýše výkonné zvíře potřebuje zkušenou a trpělivou ruku.
Pečlivě (či dokonce dokonale) vyšlechtěn, ušlechtilý, čistokrevný... I tak by se dalo přeložit anglické slovo thoroughbred, pro které se u nás již dávno vžilo označení plnokrevník (a také zkratka A 1/1). Jak jistě každý ví, jde o plemeno speciálně určené pro dostihový sport a za tímto účelem se chová již od 17. století.
Historie dostihů se však datuje mnohem dál - závody koní (i když jen v zápřahu) popisuje už Homér v antickém Řecku. Tehdy však byla více důležitá osoba, která koně vedla, než samotný oř. Pozdější dostihy jsou naproti tomu pořádány hlavně jako výkonnostní zkoušky, a jsou určeny pro porovnávání koní a zlepšování chovu.
Proč je plnokrevník anglický
Pojďme se teď konkrétněji podívat, co vlastně ke vzniku plnokrevníka jako plemene přispělo. Válka Růží znamenala pro anglické stavy koní ránu a po jejím skončení bylo potřeba tento stav napravit. Lodě vozily na Ostrovy zástupy nejrůznějších čtyřnohých zásilek, ale bez promyšleného výběru a systému chovu rozhodně nevznikala kvalitní produkce. Tehdejší ideál koňské krásy ještě spočíval spíš v mohutnosti a barokních tvarech, ale už se jasně začala rýsovat budoucnost v podobě rychlých lehkých koní, kteří byli upřednostňováni při doručování zpráv, vzrůstajícím objemu kočírové dopravy a při lovu.
Úroveň britských koní stoupala, ale stále to nebylo ono, proto soudobí odborníci doporučili použít materiál z Orientu, pro který mluvila chovatelská tradice sahající od nepaměti. z východu přišlo mnoho výborných hřebců, ale také klisen, takže když se říká, že anglický plnokrevník vznikl křížením domácích a orientálních koní, musíme si uvědomit, že materiál východní krve byl rozhodující. Anglický se tedy jmenuje hlavně proto, že Británie se stala tím pravým výchozím místem, kde se ti správní koně střetli a byli přestaveni do současné podoby.
Přes otce k zakladatelům
Všichni dnešní plnokrevníci jsou produktem uzavřeného chovu - musí být potomky rodičů, kteří jsou zapsáni ve Všeobecné plemenné knize (General Stud Book - GSB). Přes ně se kořeny celé moderní plnokrevné populace dostanou po otcovské linii až ke třem zakladatelům, jimiž jsou všeobecně dobře známí hřebci se jmény odvozenými (jak bylo tehdejším zvykem) od jejich majitelů a původu: Darley Arabian, Godolphin Arabian a Byerley Turk. Dohromady se pak tito tři plemeníci podílí na současné skladbě původu anglického plnokrevníka ze 30%.
Podle některých pramenů pak až 95% (většinou se ovšem setkáte s číslem 80%) současných A 1/1 přísluší k linii Darley Arabiana (hlavně zásluhou Eclipse, St. Simona či v posledních desetiletích Northern dancera), a tak se v rámci zachování ostatních dvou stále častěji chovatelé snaží připouštět těmi plemeníky, kteří k ní nepatří.
Orientální dědictví
Fyzická podoba anglického plnokrevníka nezapře arabský základ. Noblesní hlava s jasnýma inteligentníma očima sedí na krku trochu delším a užším než u ostatních plemen. Výška se pohybuje okolo 163 cm v kohoutku, který je vysoký a dostatečně vyjádřený. Lopatka má být dlouhá a dobře osvalená , hrudník hluboký a prostorný, přesto relativně úzký. Záď je svalnatá, nohy mají být suché a dlouhé, s jasnými šlachami a rovným pohybem.
Barva může být téměř jakákoliv (pokud jsou prokazatelnými rodiči jedinci zapsaní v GSB), ačkoliv nejčastěji se vyskytují hnědáci všech odstínů, ryzáci, bělouši, nebo vraníci. Vzácné, nicméně přesto existující barvy jsou také plaváci, izabely nebo dokonce strakoši - v USA už existují specializované farmy, kde takovéto extrémy cíleně produkují - a prý jim to i "běhá"...
Nejen pro dostihy
Plnokrevník je tedy výkonný kůň, určený pro dostihy - o celém systému dostihů, jednotlivých slavných koních ani jejich úchvatných výkonech se ovšem rozepisovat nebudeme, to by vydalo minimálně na samotný článek.
Další možnosti využití A 1/1 jsou všude tam, kde mohou uplatnit svou rychlost, pracovitost a nesporné atletické předpoklady - velice dobře se například prosazují ve všestranosti, kde dosahují až na nejvyšší příčky (dokonce téměř všichni olympijští nebo světoví military vítězové jsou plnokrevníci nebo vysoko v krvi).
Koně vyřazení z dráhy často končí v jezdeckých školách nebo jako hobby koně, a to především pro svou finanční dostupnost. Mnozí sice nejsou na ježdění či ošetřování právě jednoduší, ale při správném zacházení se z nich mohou stát naprosto spolehliví partneři a jejich citlivost a chodivost je na mnohé turistické jízdárně činí preferovanými před tlačivými okopanými teplokrevníky.
Zajímavosti na závěr
Každý plnokrevník musí mít jedinečné jméno, které prochází schvalováním. Nesmí se skrýt se žijícím koněm ani vybranými slavnými vítězi minulosti, a mnohdy se v něm promítá původ jedince. Často majitelé koní opravdu hýří fantazií, vtipem i originalitou, což si můžeme ilustrovat i nahlédnutím do seznamu českých jmen pro hříbata, narozená v roce 2006 - mezi jinými jsou tu například Ali Baba, Cenná panenka, Corpus Delicti, Fredie Crueger, Hele holka, I tak še dá, Lara Croft, Létavice, Pendolino, Šemíček nebo Loupežník Lotrando.
Leckdy také dostávají jména slavných hvězd filmového plátna - mnoho herců a hereček ostatně dostihům propadlo. Obec majitelů plnokrevných koní tak rozšířili například Mel Brooks, Teri Hatcher, Salma Hayek, Dennis Hopper, Angelica Huston, Jack Nicholson nebo další osobnosti jako Steven Spielberg, Bode Miller, Kid Rock, Serena Williams nebo wayne Gretzky. Filmovým fandům pak jistě neuniklo, že o dostizích bylo natočeno několik úspěšných filmů, k těm nejslavnějším patří legendární Phar Lap a novější Seabiscuit.
Byerley Turk
Kapitán Robert Byerley ukořistil v bitvě s Turky tmavého koně, který se pak stal jeho společníkem na válečných taženích a díky hřebcově rychlosti ze všech konfliktů vyvázl bez úhony. Ve skutečnosti se neví, jestli to byl opravdu "turek", spíš se spekuluje o tom, že pocházel z Arábie. V plemenitbě nedostal nikterak velkou příležitost, o to jsou jeho chovné výsledky pozoruhodnější, prosadil se hlavně jako producent významných matek.
Darley Arabian
Thomas Darley, obchodník a vášnivý lovec, který se svému koníčku věnoval i na Arabském poloostrově, prý tohoto hřebce vyměnil za loveckou pušku. Jiná historka zase říká, že když se šejk Mirza II odmítl za vyplacenou sumu se svým nejlepším koněm rozloučit, Darley zorganizoval jeho únos a propašování za hranice. Jisté je to, že ho pak věnoval svému bratrovi a přes omezený počet klisen, kterých Darley Arabianovi dostalo, dokázal založit nejslavnější dynastii ze všech.
Godolphin Arabian
Jen málo koní opřádá tolik legend jako tohoto hnědáka. Pravděpodobně se dostal do Evropy jako dar tuniského beje francouzskému králi. Tam ovšem nebyl příliš doceněn. Jeho sláva začala až po importu do Anglie, kde zplodil nejlepšího závodního koně té doby, Latha. Pro něj nejduležitějším byl však Lathův pravý bratr Cade, přes kterého se Godolphin Arabianova linie zachovala dodnes. Některé zdroje hovoří o tom, že možná nebyl arab, ale berber, proto se také občas uvádí jako Godolphin Barb.
Věděli jste, že...
- Na severní polokouli se plnokrevní koně technický stávají o rok starší vždy 1. ledna, ale na té jižní stárnou až 1. srpna? Tato data byla stanovena proto, aby se umožnila standardizace dostihů podle stejných věkových skupin - proto se chovatelé snaží co nejvíce hříbat produkovat v co možná nejkratším termínu po těchto přelomových datech, aby na dráze nebyli mladší koně později znevýhodněni.
- Rozdílu v termínech připouštěcích sezon mezi oběma hemisférami využívají také někteří vlastníci významných hřebců, kteří je vysílají podle roční doby působit "nahoru" nebo "dolů", v angličtině je pro ně zaveden termín shuttle stallions.
Komentáře
Přehled komentářů
máš to fakt hezký a vypracovaný...prima
angl.plnokrevník
(Ivan, 12. 9. 2007 15:10)Teráno,moc hezký,jsi šikovná,docela jsem si početl a dozvěděl se nové věci,které jsem dosud nevěděl.Těším se na další,zatím hoj,hoj Ivan.
angl..plnokrevník
(deda a babi, 5. 9. 2007 22:40)Terezko,to je paráda ti koníčci.Informace je bezvadná a stojí za přečtení.Škoda,že se nemůžeme dostat k fotkám,máme chybu v počítači.Moc tě zdravíme a čekáme na další sdělení.
anglický plnokrevník
(Květa, 5. 9. 2007 14:14)ahoj,to jsem ani nevěděla, že toho tolik víš...
Prima!!
(Verča, 24. 9. 2007 15:37)