Andaluský kůň
NEJZÁKLADNĚJŠÍ VĚCI:
- Všestranný, temperamentní a přitom ovladatelný teplokrevný kůň
- KVH 155 - 160 cm, většinou bělouš, vraníci jsou vzácní, vyskytují se i hnědáci, ale nejsou žádoucí
- Ne příliš rychlý, ale vytrvalý a obratný, s typicky vysokou akcí
- Využívá se v drezuře, zápřeži i pro zápasy s býky
ZKRÁCENÝ TEXT:
Nejdávnější předkové andaluských koní žili u Pyrenejského ostrova již před 25 000 lety. Koně se různě křížili hlavně s berbery a araby. Před zhroucením panství Maurů se andaluští koně dostali do celé Evropy, tam se stali nejcennějšími jezdeckými a kočárovými zvířaty. Andalusani přispěli k vývoji např. lipicánů a starokladrubského koně.
Je všestranný kůň krásného vzhledu. Důležitým znakem je lehce klenutý krk, s mohutnými plecemi a silným hřbetem. Mají neobyčejně bohatou křívu a ohon. KVH je v rozmezí 155 - 165 cm. Nejčastěji jsou to bělouši s tmavou hřívou, vraníci jsou velmi vzácní, v chovu se objevují i hnědáci, ale nejsou žádoucí. Mají tvrdá a tmavá kopyta.
Andaluští koně jsou ohniví a odvážní, ale přesto mají mírnou povahu, na hřebcích jezdí i ženy a děti.
Andaluský kůň není příliš rychlý, ale je vytrvalý a obratný. Také tahá královské kočáry. Využívají se v různých jezdeckých i vozatajských soutěžích. Mají pružné klouby, proto se využívají nejčastěji k vysoké škole, ale v Madridu na nich jezdí i jízdní policie.